Fenomén český granát - článek pro časopis Art and Antiques
Kámen barvy holubičí krve.
Jen málokterý národ na světě se může pochlubit tím, že nějaký drahý kámen je úzce spojován s jeho identitou tak, jako je granát spojován s Českým národem. Velkou zásluhu na tom má paradoxně rakouský císař a velký milovník Prahy, Rudolf II. Za jeho vlády se stala Praha nejen kulturním a uměleckým centrem, ale také centrem brusičů a hledačů drahých kamenů. Císař na hledání drahých kamenů vynakládal nemalé prostředky. Všichni hledači měli za povinnost největší a nejhezčí drahokamy nabídnout nejprve panovníkovi.
Jako první, kdo pojmenoval granát "granatus bohemus - granátem českým" byl lékař císaře Rudolfa II. Anselm Boetius de Boot. V mineralogické příručce Čech Gemmarum et lapidum historia. Boetius také jako první podrobně popsal všechna česká naleziště.
Na císařův dvůr do Prahy přišli ze severu Itálie brusiči a glyptikové z rodu Miseroniů (Miláno) a Castrucciů (Florencie). Tvořili zde širokou škálu šperků a předmětů z různých drahokamů a dopňovali je právě českými granáty. To znamenalo i zlom těžby granátů, které se do té doby sbíraly pouze povrchově na polích mezi Třebenicemi a Litoměřicemi a vyvážely se mimo království ke spravování do Německa, zejména Bádenska a Norimberka, kde se dále zpracovávaly.
První zmínky
Chceme-li ale vědět, kde jsou první zmínky o granátech, musíme jít daleko hlouběji do historie. Pyrop sbírali nahodile již Keltové, a to v druhé polovině 5.století. Zpracovávali a obchod s nimi zavedli Germáni. Jednou z prvních dochovaných památek byla pohřební výbava franského krále Childerika I., který žil a vládnul dnešní Francii v letech 436 až 482 . Dokonce císař Napoleon Bonaparte si vybral z této výbavy šperk - granátovou včelu jako svůj osobní symbol. Další stopy granátů v historii nalezneme například v hrobech Hunnů, kteří jimi zdobili pochvy mečů, řemínky a spony.
Granát ve středověku
České zlatnické dílny začaly granáty využívat v průběhu 13.století za vlády Karla IV. a jeho syna Václava IV. Z této doby nalezneme i hodně zmínek o drahokamu ve středověké literatuře. Například v románu o Alexandru Velikém nebo v latinsko-českém slovníku, kde mistr Klaret počítá granát mezi významné drahokami. Granát byl hodně používán církví k zdobení liturgických a jiných církevních předmětů v kombinaci s jinými drahokami. Důkazem toho je korunovační kříž Přemysla Otakara I. zdobený českými granáty a v současné době uložený v Regensburku,v pokladnici dómu.Celý vrcholný a pozdní středověk byl granát v podvědomí významných šperkařů a brusičů jako drahokam vhodný k dozdobování šperků, rámečků (Cheb), mincí (Loket), medajlonů, knoflíků, prstenů, spon a předmětů zejména liturgických.
Začaly se objevovat i jeho skleněné napodobeniny odlévané ve formách, či mačkané v kleštích a dobrušované. Nejednou jsem se v bazaru osobně setkal se záměnou granátové šňůry se skleněnou . Počáteční povrchový sběr začala pomalu nahrazovat hlubinná těžba.
První hlubinné doly granátu se začaly zakládat už před vládou osvíceného císaře Rudolfa II.. Jako první popsal přírodovědec a montanista Georgius Agricola (1494-1555) hlubinnou těžbu granátu pomocí kopaných šachet s dřevěným pažením původem lékař z Jáchymova.
Počátek českého obrození
Na přelomu 17. a 18 .století byla v Praze pouze jedna brusičská dílna, která měla monopol na broušení šperků. Otec a synové Withalerovi brousili granáty například z panství Lobkoviců v okolí Bíliny. Další brusičské dílny byly v okolí Turnova a Rovenska pod Troskami.Jak jsem již předeslal, granáty se hlavně v Čechách sbíraly jako surovina a vyvážela se za hranice, obchod byl většinou v rukách cizinců. To vše změnily dekrety vydané Marií Terezií a jejím synem Josefem II. vydané v druhé polovině 18.století. Ty přispěly k návratu broušení granátů a velké popularitě granátových šperků, projevujících se hlavně v následujících obdobích Klasicizmu a Biedemeyeru, obvzlášť, když se na Vídeňském kongresu v roce 1815 objevila ruská carevna ozdobená granátovými šperky.
Počátkem 19.století byla česká společnost granátovými šperky doslova okouzlena a iniciovala proto rozsáhlou sbírku Národního muzea. V té době vznikaly snad nejslavnější a nejkrásnější šperky, které jsou mezi znalci a obchodníky se starožitnostmi dodnes velmi ceněny. Za zmínku stojí často uváděná granátová souprava baronky Ulriky von Levetzov, údajně obdarovaná šlechtična samotným J.W.Goethem. Ve skutečnosti je však dostala od své matky. Jedním z nejkrásnějších šperků , který je uložen v drážďanském zeleném sklepení je řád Svatého rouna, kde je vsazen granát o váze 47 karátů.
Rozkvět granátu v českých zemích byl spojován s obrozeneckými myšlenkami a český granát se stal vlasteneckým symbolem. Český vlastenec a historik Bohuslav Balbín už v 17. století kritizoval "živelné kořistění' cizích obchodníků na českých granátových polích a nedostatek podnikavosti Čechů. A snad proto tak rychle přijali čeští obrozenci drahokam za svůj a snimi i celý národ. Měšťané, inteligence a aristokracie nakupovala granátové šperky od klenotníků a šperkařů, kteří začali mít silnou konkurenci v průmyslových závodech. Levnější šperky se prodávaly na tržištích. Kromě Prahy se výroba soustředila v Severních Čechách od Bíliny po Děčínsko. Turnov se silnou tradicí vévodil Severním Čechám a Podkrkonoší, kde vznikla slavná šperkařská škola, která v druhé polovině 19. století byla guru trhu s granátovými šperky. Granátový šperk vystoupil sebevědomě i do druhé poloviny 19. století na první světové výstavě v Londýně a byl výrazně ovlivňován průmyslovým designem. Kopíroval neo styly druhé poloviny a konce 19. století. Popularita granátu přinesla i konjunktůru výrobcům bižuterijních imitací granátových šperků jako byla např. firma Augusta Menzela z Jablonce nad Nisou. Bižuterii kupovaly slabší sociální vrstvy. Dodnes se s ní můžeme setkávat v obchodech se starožitnostmi jak v lepší tak horší kvalitě. Granáty v tomto případě nahrazovaly skleněné imitace.
Zlatá éra
Zvýšenou těžbou dochází k vyčerpávání zdrojů a vytěžené granáty se zmenšují na velikost 1 až 5 mm a šperky jsou často doplňovány dováženými almandiny. Koncem 19.století granátová mánie doslova zaplavila Evropu. Velkým centrem se po Praze stává i Vídeň., jmenujme např. dílny Jindřicha Grohmanna nebo Brix & Anders. Granáty se vyváží i do Ameriky. Modní se stávají terčové brože a v Praze granátové křížky.Vzorníky granátových šperků také významně ovlivnily umělecké školy . Významný vliv měl i neorenesanční styl, který přinesl antický dekor. Hlavním designerem byl Josef Schulz, který vyučoval v Pražské odborné škole pro zlatníky a šperkařské škole v Turnově.
Začátkem osmdesátých let se výroba a distribuce už z velké části stává průmyslovou. Rodinné podniky Rummelů, Kerlických a Kerschů, Jan Reimann,Václav Němec, Jan Ecker nebo Alfred Pollack otvírají pobočky nejen v Karlových Varech a Mariánských lázních, ale také v Německu, Rusku a snaží se konkurovat Vídeňský dílnám pobočkami ve Vídni. Koncem století se začaly vyrábět i motivy zvířat, jedním z nejkrásnějších a doposud nejvíce ceněným je granátový motýl nebo granátoví brouci, jejichž ceny v renomovaných starožitnostech několikanásobně přesahují ceny ostatních broží. Národopisná výstava v roce 1895 obohacuje tvorbu o motivy kytiček, jablek a tulipánů, různých lidových ornamentů. Počátkem dvacátého století se významně projevuje vliv Kubismu, Funcionalizmu a stylu Art Deco. Granátový design nenechal chladným ani předního představitele českého kubismu Josefa Gočára. Design Turnovské školy nebo Rudolfa Stockara té doby se vyrábí a obměňuje do součastnosti.
Po druhé světové válce znárodněné podniky navazují na tradici a vyvážejí granáty do Sovětského svazu, Německa, Japonska či Spojených států, tvorba se až na malé vyjímky ustálila v tradičních formách čerpajících hlavně z konce 19. a první poloviny 20.století. Tehdejší komunistické Československo se jimi prezentovalo na světových výstavách Expo 1958 v Bruselu a 1972 v Montrealu. Po politických změnách koncem 20.století Prahu a Karlovy Vary doslova zaplavily turistické prodejny s tzv. Českými granáty, zejména obchodníky z bývalých Sovětských republik. Snaží se napodobovat tradiční českou tvorbu, ale s českými granáty nemají nic společného. S daleko lepšími napodobeninami jsem se setkal před několika lety ve Spojených státech. Granáty jsou vsazované do obecného kovu imitující tombak, jsou velmi dobře spracované a mají atraktivní design konce 19. a začátku 20.století.
Mé jméno je Český granát
Píši o historii granátových šperků a zapomněl jsem ho představit. Český granát je drahokam patřící do skupiny asi 16 granátů, většinou velmi vzácných . Představující barevné spektrum od temně červené, téměř hnědé, přes žlutou, oranžově červenou, po zelenou a nejcennější formu - tzv. démantoid.. Nejčastěji se vyskytují dva druhy - hlinité a vápenaté granáty. Granát nebo-li pyrop patří mezi ty hlinité stejně jako Almandin a Spessartin. Český granát je zbarven železem a chromem a mívá ohnivě červenou a sytou barvu, někdy nazývanou barvou halubičí krve. Pro svou jedinečnost získal svoje samostatné jméno Pyrop.Tvrdost pyropu je mezi 7 - 7,5 moselovy číselné stupnice, krychlové soustavy, krystaly jsou dodekaetické a trapezoedické, skupina silikátu a kouzelná formule složení je MgAl2(SiO4)3. Počátkem 20. století se granáty začaly do Evropy dovážet z nalezišť Jižní Ameriky , Tanzánie a americké Arizony. Almandin, který často dopňuje pyropy je malinově červený nebo mírně nahnědlý, popřípadě nafialovělý. Bývají-li granáty vsazeny do šperku tak, abychom se na ně mohli podívat proti světlu, bude nám hned jasné, jaká je to všehochuť, skládající se z několika světových nalezišť. A to hlavně z důvodu absence pyropů větší velikosti než 2mm. Kvalita Českých granátů se liší podle nalezišť. Nejkvalitnější pocházejí z Českého středohoří. Méně kvalitní z Podkrkonoší a okolí Kolína nad Labem.
Granátové šperky bývají vyrobené jak ze zlata, stříbra, tak ze speciální slitiny zvané Tombak.Tombak je většinou znamením, že šperk z něho vyrobený má znamenitou historii. Jedná se o označení slitiny mědi (84-90%) a zinku (16-10%). Tedy mosazy s větším obsahem mědi. Takto vyrobené šperky používají tzv. carglovou techniku. Granáty jsou vsazeny těsně vedle sebe a pokrývají šperk po celé ploše. V ranném středověku se granát používal k dozdobování různých spon nebo nahrazoval oči všelijakých bytostí, zvířat či lidí. Odtud také řecký název pyr-oheň, ops-oko. Z baroka můžeme ve starožitnostech narazit zejména na brože ve tvaru barokních hvězd. Z období klasicizmu Biedemeyeru se dochovaly různé rámečky a závěsy.Granáty se dopňovaly v té době do populárních šperků z foukaného zlata. Nejvíce granátových šperků a předmětů najdeme ve starožitnostech z konce 19. a začátku 20.století. Prstenů, náušnic,broží, závěsů, přívěsků, koliérů a broží nebo krabiček s perletí a zdobených brouky a motýly. Občas narazíme na rámečky z českých granátů, popřípadě medaile a mince zdobené českými granáty. Kombinují se hlavně s říčními perličkami, opály i brilianty nebývají výjimkou. Setkal jsem se i se starými, barokními, kapesními hodinkami tzv. špindlemi , kde byl strojek hodinek zdobený českými granáty. Staré stříbrné svatební závěsy ze stříbrných mincí z okolí hradu Loket byly prakticky vždy zdobené granáty . Mnoho jich můžeme dnes vidět vystavených přímo na hradě Loket. Letos v létě jsem na podobný závěs z roku 1715 narazil ve vetešnictví v Jižních Čechách. Ani české sklo neuniklo módě granátů. Vázičky byly dozdobovány stříbrnými prstýnky s granátovými secesními kytičkami. Do stříbra se granát zasazoval především počátkem 20.století. Produkce zlatých granátových šperků byla omezenější, byla určena pro bohatší lidi.
S největší oblibou granátů se v obchodě setkávám především mezi americkými a ruskými návštěvníky Prahy. Zájem také hodně projevují hispánské národy nebo Italové či Němci. V Jižní Americe jsem často v obchodech se starožitnostmi narazil na starý český šperk s granáty. Na amerických starožitnických veletrzích jsou k vidění občas opravdu nádherné kousky. Pozoruhodné je, že Američané vždy zdůrazňují, že šperk je z českých granátů. Mezi našimi občany je ponejvíce zájem u starší generace. Mladší ročníky projevují, až na malé výjimky, minimální zájem.
Při koupi starých šperků se často setkáte již s opravovanými. Někdy se ze zbytků starých závěsů vyrábějí brože. Ze starých náušnic, kde je druhá již nenávratně ztracená, se dělají prstýnky apod. U starých tombakových šperků to poznáme hlavně podle cínování, jelikož tombak je prakticky neopravitelný.
Závěrem bych rád podotkl, že jsem dlouhou dobu nemohl přijít na chuť granátovým šperkům, ale postupem času, jak se s nimi v praxi setkávám více a více a jak se seznamuji s jejich fascinující historií, jsem i já podlehl jejich kouzlu a věřím, že v brzké budoucnosti se znovu stanou atraktivní i pro mladší generace.
Martin Cinolter
Odpovědi na otázky redakce
· Jako pravé české granáty se často označuje ledacos. Jak se pozná pravý starožitný granátový šperk?
Starý granátový šperk se pozná podle způsobu zpracování, práce je většinou velmi kvalitní.Je-li vyroben z tombaku, máte skoro stoprocentní jistotu, že je šperk opravdu starý.
· Do jakého kovu se granáty dříve zasazovaly?
Ve středověku se zasazovaly do všech drahých kovů. Na přelomu 18. a 19.století zpravidla do zlata. Jelikož byl granát velice oblíben u širokých vrstev obyvatelstva a granát byl cenově dostupný, začaly se šperky vyrábět z tombaku( slitina mědi a zinku), právě pro ty kteří si zlato nebo stříbro nemohli dovolit.Začátkem 20. století se hojně začalo používat stříbro.
· V čem se přesně liší barva českého granátu od almandinu?
Český granát neboli Pyrop má sytě červenou až ohnivě červenou barvu. Almandin většinou fialově hnědou nebo malinovou. České granáty jsou zpravidla kamínky o velikostech 1 - 2 mm. Almandiny je doplňují ve špercích jako větší solitéry.
· Jakou cenu mají dnes starožitné granátové šperky (stručná škála podle typu - doby)?
Záleží z jakého kovu jsou vyrobené a jak jsou staré.. Prsteny od stovek po tisíce, zhruba 500 - 7000,-Kč.
Náušnice od 1000,- do 15.000,-Kč, Brože od 700,- do 25.000,-.Náramky od 2.000,- po 40.000,-Kč. Koliéry a náhrdelníky od 2000,- do 80.000,-Kč. Je to ale jen orientační.Některé vyjímečné kusy mohou výrazně přesahovat uvedené limity.
· Je podle vás starožitný granát v současné době dobrou investicí, nebo bude jeho cena klesat úměrně praktickému nezájmu o jeho nošení ve většinové společnosti?
Ceny jsou dlouhodobě stabilní, spíše mírně stoupající. Zájem je též stabilní. Rozhodně bych doporučoval investovat, ale jen do starých, vyjímečných a nikdy neopravovaných šperků.
· Jaké jsou nejčastější druhy granátových šperků? (kameje, brože, náramky, šňůry, náhrdelníky apod.)
Celá škála šperkařské výroby. Zdobilo se jimi prakticky všechno drobné užité umnění.
· Může být podle vás klasický granátový šperk přitažlivý pro mladou generaci, nebo zůstane spíše jenom odložený v soukromých šperkovnicích jako pozůstatek po babičce?
Pro mladou generaci, alespoň u nás , je granátový šperk symbolem staromódnosti. Myslím si ale, že je to otázka času, kdy se vrátí do módy. Stejně jako poslední roky bylo v oblibě bílé zlato a nyní začíná být v módě zlato žluté. Určité tendence stoupajícího zájmu mohu již nyní pozorovat v praxi.
